Doutníky strojově balené

Strojově balené doutníky se vyrábějí s menšími náklady než doutníky ručně balené, protože výrobní proces je rychlejší. Obyčejně se lisují z tzv. jednotného tabákového listu, který je levnější a vzniká méně odpadu. Tento materiál tvoří tabákové stopky a vlákna promísená se substancí, která se podobá celulóze. Materiál se vyrábí v arších a používá se jak pro vázací, tak pro krycí listy.
 

Kvalitnější strojem lisované doutníky, například evropské villigery – se dělají ze stoprocentního tabáku. U většiny strojově vyráběných doutníků nedosahují náplně celkové délky doutníku. Vázací listy se také často dělají z tabáku řezaného, který se znovu slisuje. Ani krycí listy nebývají tak prvotřídní. To vše dohromady znamená, že strojově balené doutníky se při kouření zahřívají víc než ty ručně balené a také rychleji hoří. Existují samozřejmě některé výjimky, ale ani nejlepší strojově balený doutník není nikdy tak dobrý jako ručně balený.
 

U levnějších strojově vyráběných doutníků se výrobní postup příliš neliší od postupu při výrobě cigaret. Náplň sestává ze směsi drobně řezaného tabáku, kterou stroj zmačká do válečků potahovaných nekonečnou fólií vázacího listu. Když se válečky zaříznou na správnou délku, obalí je stroj krycím listem a následuje konečné oříznutí.
 

Kvalitnějším strojově baleným doutníkům se během výroby věnuje poněkud větší pozornost. Náplň z úlomků tabákového listu se posunuje do zásobníku, zatímco nařezané vázací listy jdou do balícího stroje. Ten obtočí vázací list kolem náplně a vyhodí ven doutník, který je pak oříznut na požadovanou délku.
 

Rozeznat strojově vyráběné a ručně balené doutníky je většinou snadné – strojem dělané krycí listy jsou sušší a žilkovitější a doutníky mají špičatější čepičky. Mnoho strojových doutníků ovšem čepičku vůbec nemá. Některé kubánské doutníky se prodávají jako „ručně dobalené“ – což znamená, že se ručně balí pouze krycí list, zatímco zbytek doutníku vyrobí stroj.
 

Je ovšem důležité zmínit, že strojem lisované a potom ručně dokončené doutníky mívají stálou kvalitu i příjemnou vůni a chuť. Tyto tzv. malé „suché“doutníky nabízejí vynikající pokouření za velmi rozumnou cenu.
 

Výroba svitků - u doutníků s vázacím listem se svitky strojově balí jeden po druhém. Vyrobené svitky se balí do krycích listů na balících strojích. List umístí pracovník na vysekávač, který vykrojí požadovaný rozměr. Aby se z jednoho listu vykrájelo maximum, je zapotřebí velké zručnosti a zkušenosti. Oříznutý list se potom zavede do balícího zařízení které obtočí list kolem svitků.
 

Po vyrobení se doutníky před definitivním uložením do krabic někdy ještě poprašují tabákem a pak se lisují a ořezávají na jednotný rozměr. Tabák je plod přírody a každý jeho list je jiný. Dříve kuřáci požadovali, aby doutníky stejné značky měly také stejnou barvu. To vedlo k nepřetržitému roztřiďování podle barevných odstínů – v jediné výrobní šarži se jich často našlo až pře stovku. Dnes se od takového postupu většinou upouští pro vysoké náklady, proto moderní stroje rozprašují na doutníky tabákový prach, který je jednotně zbarví a kromě toho zlepší kvalitu hoření. V některých zemích, např. Nizozemsku, Belgii a Francii nabývá znovu převahy trend k výrobě tzv. přírodních, tedy nepoprašovaných doutníků. Tento typ není vytříděn podle barvy, takže doutníky vypadají trochu barevně nevyrovnaně. „Divoké“ doutníky si oblíbili především mladí, nekonvenční kuřáci.

Po zabalení se doutníky uskladní v sušárně, kde se přirozeným způsobem dehydrují. Vlhkost, během výroby důležitá, protože listy by se jinak lámaly, se teď musí snížit, aby se uchovala původní chuť a vůně tabáku. Když se vlhkost vrátí přibližně k 12ti procentům, doutníky se balí do krabiček a expedují.