Podle čeho vybírat doutník

Sepsali jsme základní rady pro začátečníka. Je důležité si uvědomit, že když vybíráte doutník, je důležité zapojit všechny své smysly. 

Základní pravidla

1. Doutníky by měly mít stejnou barvu. Na rozdíl od toho, co se povídá, nejsou tmavé kubánské doutníky ani chuťově bohatší, ani silnější než jejich světlejší protějšky.
2. Krycí  listy musí mít dobrý lesk, nesmí být poškozené nebo příliš žilnaté. Vzhled krycího listu se různí  podle toho, kde list vyrůstal. Jakoby hedvábné  krycí  listy z Kuby mají hladký povrch – olejovité mastné kamerunské listy jsou maličko hrbolaté, krycí listy z Connecticutu jsou zabarvenější než ekvádorské a mají dobrý lesk.
3. Doutník nemá být křehký ani suchý. Měl by být hladký a pevný, ale při jemném stisknutí mezi  ukazováčkem a palcem lehce poddajný. Listy v žádném případě nemají praskat a nesmí nést narezavělé stopy.
4. Vybírejte s ohledem na zkušenosti. Nováčkové by měli začínat s doutníky menšími, o  velikosti kolem 12,7 cm délky a menším průměrem. Menší doutníky se kromě toho lépe hodí ke kouření přes den. Zkušenější kuřáci budou volit doutníky robustnější, chuťově bohaté a silné, vhodné k pokouření po vydatném jídle – takový je například typ churchill nebo double corona.

Na co dále dávat pozor? 

Při  správném  uskladnění fermentace doutníků probíhá dál, doutníky dozrávají. Silnější a chuťově plnější dozrávají  lépe než  slabší, ty mají navíc tendenci ztrácet při příliš dlouhém skladování původní vůni. Aby se podpořilo vyzrávání, přicházejí kvalitní ručně balené doutníky do prodeje za déle než rok po datu importu. Některé doutníky je možné nechat dozrávat až kolem deseti  let.

Důležitou roli při nákupu doutníků hraje i jejich obal. Před několika sty lety se vázaly jen do svazků a balily do vepřových měchýřů. Pro udržení chuti a vůně se k nim přikládala vanilka. Později se tento způsob opustil a doutníky se začaly balit do velkých cedrových beden, do nichž se jich vešly tisíce. Cedrové dřevo totiž pomáhá brzdit vysušování a podporuje vyzrávání tabáku.

Svou roli na doutníkových krabicích mají i etikety. Často bývají velmi propracované, s různými kresbami a obrázky uvnitř i na povrchu krabice. Řada z nich má vysokou sběratelskou hodnotu, bývají celobarevně  tištěny náročnými technikami a často zlatě zdobeny.

Jak o doutník pečovat? 

Zvláštní kapitolu tvoří ukládání doutníků po nakoupení a péče o ně, protože se jedná o přírodní organický produkt. Měly by být ukládány a skladovány stejně pečlivě jako potraviny nebo víno. Místnosti s klimatizací nebo ústředím  topením jsou jejich největšími nepřáteli. Mají být uchovávány ve vlhkém prostředí, kde není horko ani zima a kde vlhkost dosahuje 70–72 % a teplota 18–21 °C. V tomto teplotním rozmezí doutníky nevysychají a nekřehnou, vlhčí prostředí zároveň napomáhá jejich zrání. Opravdový znalci doutníků si domů pořizují speciálně upravené boxy nebo schránky. V každém případě je po nákupu skladujte v cedrových krabicích, které zabrání vysušení, jednotlivé kusy ve vzduchotěsných skříňkách nebo boxech – tzv. humidorech. Více si můžete přečíst v článku Jak zajistit správně zvlhčený doutník.